O rase
Malý bílý knírač / Miniature Schnauzer / Zwergschnauezer
Historie aneb počátky bílého knírače
Vznik bílého knírače byl prakticky nežádoucí. Tito jedinci ve vrhu se z chovu vyřazovali. Z počátku se chovem bílých kníračů zabývala pouze jediná chovná stanice, a to v Německu již od roku 1960. Do registru plemenné knihy v Německu byli zapsáni v roce 1968. V roce 1979 FCI uznalo oficiálně bílý ráz knírače. Dodnes některé státy tuto bílou varantu neuznávají, např. Velká Británie, Austrálie, USA a Kanada. Zde jsou stále ve zvláštním zápisu, tyto státy mají zcela jiné podmínky pro zařazování psů do chovu, než u nás v České republice.
Z černých rodičů se poprvé podařilo odchovat u nás vrh bílého rázu roku 1991. V současné době jsou u nás i ve světě bílí knírači stále více oblíbení a stoupá i počet chovných stanic. Česko se stále potýká s malou chovnou základnou, aproto dochází k nežádoucí příbuzenské plemenitbě. Tato situace se vylepšuje rok od roku, hlavně díky chovatelům, kteří jezdí nakrývat do jiných států, či si pořizují "novou krev".
Současný malý bílý knírač
Malý knírač z počátku zdaleka nedosahoval exteriéru ostatních barevných rázů. Vylepšení exteriéru se projevilo až přílivem chovných zvířat z líni USA a jiných států. Zvířata dnes mají mohutnější kostru, bohatou srst, ladný pohyb i eleganci. Dnešní bílý knírač se tak stal perličkou na výstavách. Změna vzhledu zaznamenala velký posun hlavně díky zákazu kupírování uší a ocasu. V některých zemích např. Polsko se toto ovšem stále praktikuje. Potom ovšem tato zvířata v zemích zákazu nejsou vystavovatelná.
Charakterové vlastnosti kníračů od počátku do dneška zůstaly nezměněny. Stále je to ten známý inteligentní, hravý, učenlivý, nebojácný a svému pánovi naprosto oddaný společník.
Kdo to vlastně je BÍLÝ KNÍRAČ?
Mnohokrát jsme se hlavně z počátku setkávala s názorem, že můj bílý knírač je albín. Ale toto v žádném případě není pravda, jeho pravá pigmentace je tmavá - hlavně kůže, čumák, polštářky tlapek, drápky, pysky i oční víčka. Má také nádherné tmavé oči. Bělost srsti není žadnou barvou, ale je způsobena dutostí chlupu, který neobsahuje žadné barvivo. Někdy a to hlavně při nesprávné skladbě potravy se může vyskytnout žlutý úhoří pruh na zádech a nebo celkové nažloutnutí srsti. Stává se tak většinou při velkém přísunu karotenu obsaženém v potravě. Tyto barevné nuance jsou velmi nežádoucí. Při chovu musíme dbát na čistotu neb bílá srst ihned přijme načistoty z venku či mokra. Před výstavou si dáváme pozor hlavně na vousy, který mohou být zabarveny barvou krmiva. Dnes již existuje spousta přípravků k odstranění těchto nedostatků (např. speciální šampon atd.). Nikdo není dokonalý. Při návštěvách jsou mnozí překvapení čistotou našeho domova i přesto, že se zde pohybuje tolik psů, nikde neleží hromada chlupů - ani sedačky nejsou zachlupaceny. Je to hlavně výbornou vlastností srsti, která prakticky nelíná. Úprava srsti je stejná jako u další barevných i velikostních rázů. U bílých kníračů převážně srst trimujeme, častým stříháním srst změkne. Bílý knírač má o barvivo lehčí chlup, proto může být měkčí. Pokud budeme dodržovat nestříhání, srst je rovnocenná jiným barvám.
Povaha bělouše je mírnější než u ostatních rázů, méně štěká a je mnohem snášenlivější. Je to ale plnohodnotný knírač ;-)